Hudební tipy #10

21. prosince 2014 v 10:30 |  Moje tipy
Ahojky, dneska tu máme opět tři hudební tipy. Tentokrát z klasické škatulky. Všechny se mi moc líbí a myslím, že další popis není potřeba. Jen Vám popřeji pěkný poslech. Předchozí díl.


1) Joe Cocker- you are so beautiful ( HQ )
2) Gary Moore - Still Got The Blues
3) Edith Piaf - Non, je ne regrette rien - (original)
 

Co bych řekl(a), ale nemůžu

11. prosince 2014 v 6:00 |  Téma týdne
Vážená paní učitelko. Děkuji Vám za výběr tématu pro dnešní slohovou práci. Myslím, že "Šikana" je dnes aktuální téma na většině škol. Často se říká, že češtináři jsou poznamenaní svou profesí. Já bych to neviděl až tak černě, ale konkrétně Vy jste opravdu Kráva. Teď jsem se pravděpodobně připravil o rozumnou známku. I když, co je to vlastně rozumná známka? Jedničky ze zásady nedáváte. Dvojky dostává Anička, jediná členka Vašeho literárního kroužku. Chudák holka, má velmi přísné rodiče, každá trojka ji velmi bolí a místo dalšího výprasku raději stráví nějaký čas s Vámi. Trojky občas dostanou ti nejlepší ze třídy. Pro nás ostatní jsou štverky malým svátkem. Útěcha, že jsme dostali takovou tu lepší pětku, nás může jen nadzvednout, asi tak jako Vás to písmenko "š" v předchozí větě. Ano, to je přesně ten pocit. Asi si říkáte, že jsem drzí jako lázeňská veverka. To je Vaše univerzální odpověď, když se někdo omylem, snad ze zvyku z jiných předmětů, zeptá na něco čemu nerozumí. Vybrat si nejslabší žáky a místo pomoci si na ně zasednout, je zbabělé a hnusné. Jak k tomu přijde třeba Petr, který se naučil zpaměti dlouhou básničku, bez chyby ji přednesl a dostal čtverku jen pro to, že to podle Vás nebylo procítěné? S Vaším vzděláním by jste měla mít pochopení pro jeho vrozenou vadu řeči a vědět, že on za to přeci nemůže. Místo šíření strachu byste měla žákům naslouchat a pomáhat jim. Myslím, že jsem splnil zadání. Přišel jsem s něčím novým, překvapil jsem Vás a byla to samozřejmě samostatná práce. Proto prosím z hodnocení mého textu vynechte ostatní spolužáky a třídní učitelku, která s ním také nemá nic společného, jen ji tímto chci pozdravit a omluvit se.

Vážený pane řediteli, vím, že často nečtete slohové práce žáků Vaší školy. Chci se jen omluvit za nevhodné přirovnání, které jsem použil. Vím, že žádné zvíře si nezaslouží srovnání s naší paní učitelkou českého jazyka. Děkuji za Váš čas a jsem připraven nést případné následky vyplývající z mého slohu.

-------------------------------------------------------
Celou tuto práci jsem si vymyslelo a jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Otázka zní: odevzdat, či neodevzdat?
Vaše Kuře

Recept: Pečené balíčky

9. prosince 2014 v 12:10 |  Ostatní
Ahojky, dnes přicházím s novinkou a to je kuřecí zobání, neboli udělejte si něco dobrého. Nečekejte, ale vrcholovou gastronomii. V mém podání to budou spíš jednoduché recepty, které zvládne každý.

Pečené balíčky
Je to velmi jednoduché a rychlé. Základem je listové těsto, které si rozválíme a případně rozřízneme, abychom dostali čtverec. Do středu čtverce dáme vše co máme rádi. Může to být brokolice, kukuřice, paprika, namočené sušené houby. Určitě by neměl chybět sýr, který se nám pěkně rozpustí a nějaké koření, my dáváme grilovací. Potom obsah přeložíme těstem a vytvoříme tak zavřený balíček (cca 8x10cm). Můžeme také použít vajíčko na slepení, aby to lépe drželo. Balíček přendáme na pečící papír a potřeme ho ze všech stran vajíčkem. Nahoru nasypeme co máme rádi. Výborný je třeba sezam. Tentokrát jsme ho neměli, tak jsme použili drcený kmín s hrubší solí. A šup s tím do trouby. Dáváme to tak na 180° a tak dlouho než to chytne tu správnou barvu. Příloha není potřeba, možná jen tatarka, nebo co máte rádi. Dobrou chuť. Vaše Kuře.


 


Šudlící zombíci

7. prosince 2014 v 19:20 |  Názory a myšlenky
Ahojky, vzpomělo jsem si na jednu příhodu z "výletu". Bylo to ve větším městě a pozorujíce hemžení davů jsem si všimlo u pár jedinců, že mají problémy s orientací. Příhoda by se mohla jmenovat "Slečna a pouliční lampa". Slečna, kráčejíc po náměstí, s hlavou skloněnou, se málem střetla se sloupem veřejného osvětlení. Na poslední chvíli se však zastavila, udělala krok stranou a pokračovala dál. Vypadala magicky. V ruce měla svítící destičku, po které jezdila prstem a ona měnila barvy. Teď vážně. S příchodem éry dotykáčů, podle mě přišly i nové závislosti. Dřív mě nepřekvapilo, když někdo telefonoval a řešil, v lepším případě, zralost rajčat v sousední vesnici. I na to trtkání připomínající telegraf si člověk zvykl. S příchodem chytrých telefonů, přišly nové funkce a nové závislosti. Lidé se připojí, jsou on-line, ale někdy se také odpojí z naší reality a to může být nebezpečné. Je jen otázka času, kdy zahučí do nějakého výkopu, nebo skončí pod koly aut. S komunikací by se to nemělo přehánět, často je nejlepší Face to Face, než jiný Face. Vaše Kuře.

Kuřecí TOPky #1

6. prosince 2014 v 17:20 |  Ostatní
Aneb, můj pohled na hlavní témata blog.cz, trochu jinak. Vyzobnu název Top článku, ale nebudu reagovat na příspěvek, jen krátce na jeho téma. Vlastně tak nebudu vědět co se v samotném článku píše a můj názor tak nebude ovlivněn, nebo mě jeho název zavede úplně někam jinam...

Pište si internetový deníček (3.12.2014)
Má to nečekané výhody, píše blogerka Nancy.

Deníček jako takový je podle mě velmi dobrá věc. Ať už pro uchování vzpomínek, nebo třeba, když se potřebuje člověk někomu svěřit. S tím může přijít i potřebná úleva. Klasický deníček známe všichni. Může to být sešit, bloček, nebo kniha. Na internetu je to třeba blog, nebo jiné stránky k tomu určené. Výhody Internetu? Napadají mě dvě. Sdílení a záloha. Pokud budeme chtít, může naše texty číst kdokoli, nebo je můžeme naopak uzamknout jen pro sebe. Většina stránek je myslím zabezpečena proti ztrátě dat, ale vždy je dobré mít to, o co nechceme přijít, na více místech. Nejdůležitější je podle mě to, jak moc se deníčku svěříme. Musíme zvážit pomyslnou hranici, tak abychom neublížili sobě ani ostatním. Jsou věci, které bychom si měly nechat pro sebe. A kdyby přeci jen musely ven, můžeme použít třeba nějakou šifru, nebo tajné písmo.

Jaký máte vztah ke knihám? (3.12.2014)
Já je bezmezně zbožňuju, píše blogerka Deny.

Já mám ke knihám velmi kladný vztah. Teď mám takovou literární pauzu, ale není to tak dávno, kdy jsem četlo jednu za druhou. Knihy nám toho mohou hodně dát. Kromě vědomostí také to, že podporují naši představivost. Můžeme daný příběh prožívat podle vlastní fantazie. Pěkné jsou i naučné knihy, ze kterých se můžeme dozvědět zajímavosti o okolním světě.

Navždy budu forever alone (4.12.2014)
Ale nebudu to hrotit, píše blogerka AB.

Někdy je to těžké. Člověk touží být s nějakou spřízněnou duší, ale často zjistí, že to nejde. Že jsou tu určité překážky, které tomu brání. Někdy si uvědomíte, že ten koho máte rádi, by s Vámi nebyl šťastný. A když někoho máte rádi, tak chcete, aby šťastný byl. Potom raději opustíte tento sen a zůstanete navždy sami.

Jak jednat s malými lidmi

4. prosince 2014 v 17:10 |  Názory a myšlenky
Ahojky, napadlo mě sepsat pár bodíků, takový malý návod z mého kuřecího pohledu. Pročpak to? Myslím, že to takto často nefunguje a někdy je to přímo naopak. Pokud jsem na něco zapomnělo, budu rádo, když mě doplníte v komentáři. Vaše Kuře.

- když s nimi řešíte něco důležitého, upravte svoji výšku tak, aby se Vaše oči potkaly
- pokud se Vás na něco zeptají, pokuste se jim odpovědět co nejlépe
- pokud se zeptají na něco co nevíte, přiznejte to a nevytvářejte nová "fakta"
- snažte se vžít do jejich situace, když narazíte na něco čemu nerozumíte
- nepodceňujte je, někteří malí mají více rozumu, než někteří velcí
- dejte jim nějaký prostor, určitou volnost, dohodněte si pravidla
- buďte jim vzorem, je to i na Vás jací budou
- snažte se, aby neměli důvod být smutní
- jednejte s nimi, jako se sobě rovnými
- sdílejte a podporujte jejich zájmy
- věří Vám, věřte jim
- mluvte s nimi

Maličkosti, které dělají lidi šťastnými

3. prosince 2014 v 6:00 |  Téma týdne
To byste nevěřili kolik světla Vám dá jedna malá svíčka. To byste nevěřili kolik radosti Vám udělá list papíru a tužka. Je pondělí večer a já se chystalo psát o maličkostech, co dělají lidem radost. V tu chvíli byla tma. Tma, kterou skoro neznáme. Člověka přepadne a pohltí. Tu mě napadlo zašátrat v šuplíku u psacího stolku. Nebylo lehké najít baterku ve tvaru propisky, mezi propiskami. První malá radost byla, když jsem ji poznalo podle kovového chladu a druhá o něco větší, když se rozsvítila. Jak někde zaznělo, některé věci nám začnou chybět, až o ně přijdeme. Tak jsem to cítilo, když nás opustil elektrický proud a nechtěl se vrátit. Minuty plynuly a v té tmě jsem zůstalo samo se slábnoucí světluškou. Tu se objevil princ a nabídl mi svíčku. Díky tati, řeklo jsem a dar přijalo. To byste nevěřili kolik světla Vám dá jedna malá svíčka. Malý plamínek a tolik radosti. Za okny se začalo tvořit ledové království. To znamená jediné, tma nás jen tak neopustí. Ale já jsem spokojeno, mám světlo, tužku, papír a co víc mám pozvání na večeři při svíčkách. To bude moje první!

O čem jsem to původně chtělo psát? Měl to být příběh o malém chlapci, který se uměl radovat z maličkostí. Vyrůstal na vesnici v jedné chudé rodině, ale na jeho tváři to nebylo znát. Jeho zelené oči se smály a tváře zářily. Neměl toho moc, ale měl všechno co potřeboval a byl šťastný. Měl milující rodiče, měl co jíst, kde spát. Když zrovna nepomáhal doma, rád chodil ven do přírody. Pozoroval to hemžení, hemžení života a sbíral kameny. Kameny, se kterými si později hrál. Měl jich spousty a vždy měl radost, když našel nějaký nový. Hned si představoval jakou novou hru vymyslí. Jednou našel kámen ve tvaru srdce. Zaradoval se, pečlivě ho omyl v rybníce a schoval si ho pro zvláštní příležitost. Přemýšlel komu ho dá. Nejdřív ho napadla máma, které pravidelně nosil luční květiny, ale potom si řekl, že možná potká dívku, do které se zamiluje. Dívku, která by ho chtěla, dívku, které by nevadily jeho díravé kalhoty a prošlapané boty. Tu, která ho bude mít ráda, takového, jaký je.

To byste nevěřili kolik světla Vám dá jedna malá svíčka. A jak dlouho vydrží. Věříte, že ani nevím kolik je hodin? Stále je tma, jen ten malý plamínek vnesl světlo do mého pokoje a nejen tam. Lehce se zamihotá, když ho pošimrám svým dechem. Dnešní večer je zvláštní. Spousta lidí je ztracených, nevědí co dělat, ale já si ho užívám. Ještě chvíli budu objevovat stíny, které svíčka kreslí po stěnách a až dohoří půjdu spát. Vaše Kuře.

Červení oběšenci

2. prosince 2014 v 16:45 |  Názory a myšlenky
Blíží se Vánoce. Bílou zimu, takovou tu Ladovskou, známe spíše z vyprávění a pohádek. Martin a jeho koník se opět nedostavili. Jak tedy poznáme, že se blíží čas Vánoc? Pro mě začínají Vánoce 24. prosince ráno. To se u nás vytáhne sváteční ubrus a začne se zdobit stromeček. Tím pro nás začínají ty pravé Vánoce. Co tomu předchází? U nás snad jen pečení cukroví. Všechny ostatní rituály jdou tak nějak mimo nás. Nehoníme se po obchodních centrech, nesnažíme se vypucovat bydlení víc než obvykle, a také to nepřeháníme s výzdobou. Někdy pro vytvoření atmosféry opravdu stačí pár borovicových šišek a malá voňavá svíčka. Často si lidé zdobí okna a jehličnaté stromky u svých domů. Líbí se mi vystřihované vločky z papíru za okny. Není nad ruční práci, ze které má člověk dvojnásobnou radost. U venkovních stromků se mi líbí styl jedné paní z vedlejší ulice. Oříšky na stužkách, slaměné hvězdy, nebo postavičky z kukuřičného šustí jsou dokonalé. Už se na ně těším. Tak mi asi budete věřit, že se mi nelíbí ty diskotéky, které někde blikají, s heslem čím víc, tím líp. O světelných sobech s červenými nosy ani nemluvě. Někdy se člověk i vyleká, když vidí jak někdo, nebo něco visí z okna ve druhém patře. Z červené, houpající se postavy, vyklube se zmatený Santa, který pravděpodobně nemůže najít komín. Ano, vážně mi to připadá jako název tohoto článku, za který se omlouvám a přeji všem klid a pohodu v tomto předvánočním čase. Vaše Kuře.

30. listopadu 2014 neděle

30. listopadu 2014 v 19:40 |  Deníček
Můj milý deníčku, máme tu 30. listopad a jsem zpět. Vlastně jsem se vrátilo už v pátek, ale muselo jsem se trochu rozkoukat. Z týdne byly nakonec dva, ale snad se nezlobíš. Docela jsem přemýšlelo a mám nějaké nové nápady, se kterými bych chtělo můj upadající bloček trochu oživit. Rádo bych nějaké příspěvky zveřejnilo, už příští týden, ale nic neslibuji. Zkusím také trochu povylézt ze své ulity a dívat se víc kolem sebe. Zkusím nějak reagovat na aktuální dění. Zkusím vyjádřit svůj názor. Možná mi to dodá novou sílu. Taková jest moje představa :).

Teď jsem se zadívalo na kalendář s růžovými květy a svíčkou. Když jsem lehce nakouklo na příští měsíc, tak si říkám, že raději zůstanu u listopadu. Listopadový obrázek je daleko veselejší a probouzí ve mě lepší náladu. Krásný zbytek večera, nadýchané sny a úsměv na tváři. Tvoje Kuře.

15. listopadu 2014 sobota

15. listopadu 2014 v 13:40 |  Deníček
Můj milý deníčku, máme tu jeden podzimní den a já ti o něm chci napsat pár řádků. Po troše přemlouvání mámy, jsem se dnes chopilo vaření. Chtělo jsem asi sobě a rodičům dokázat, že to zvládnu, a že to bude jedlé :). Nevybralo jsem si nic složitého. Byl to kuskus s houbovou omáčkou. Ani jedno jsem nikdy nedělalo, tak tam jistá obava byla. Na netu jsem si našlo jednoduchý recept a podle něj jsem to myslím zvládlo dobře. Základem byli sušení kozáci. Cibulka na másle, mouka, sůl, pepř, kmín, mléko, ocet. Omáčka byla pěkně hustá a voněla po houbách. S kuskusem to bylo velmi jednoduché, ten se jen vysype do misky a zalije horkou vodou. Všem chutnalo, tak jsem z toho mělo radost.

Po obědě jsme ještě dosypali pipenkám do krmítka a na strom před domem jsme pověsili lojovou kouli. Zanedlouho se tam houpala první sýkorka. Dnes to docela fouká, tak se asi pustí i ty poslední lístky ze stromů. Potom jsem si šlo popovídat s Růženkou. Vlastě jsme nemluvily, já ji hladilo a ona předla. Teď ti píšu a dneska bych si chtělo ještě udělat pořádek v některých věcech. Ještě ti chci napsat, že tu nějakou dobu nebudu, tak abys o mě neměl strach, kamaráde. Měl by to být snad jen týden, ale znáš to. Měj se zatím krásně, pac a pusu, tvoje Kuře.