Dlouhá cesta Diany Q #2

22. dubna 2014 v 7:00 |  Povídky
... byla to zvláštní bytost bez tváře. Kdo jsi? Zeptala jsem se. "To je častá otázka od těch, kteří mě vidí poprvé. Jsem BioBot se zaměřením něco jako kombinace Vašeho doktora, opraváře a modeláře". BioBot? "Dá se říct něco jako robot, ale postavený na biologickém základu". Opravdu byl zvláštní. Docela velký a hubený. Povrch, těla mi připomínal něco jako pevný gel, místy průhledný, místy světélkoval. Chtěla jsem mu poděkovat, protože to byl právě on kdo mě zachránil. Tak jsem se zeptala na jeho jméno. Odpověděl, že nemá jméno, ale jen číslo. Najednou jsem si uvědomila, že cítím nohy. Můžu chodit? Zeptala jsem se tiše. "Ano, vše bylo dotvořeno a plně funguje". Vysvětlil mi, že jeho úkolem je právě záchrana různých bytostí z kryoschránek. V mém případě tam byla uložena pouze hlava a vše ostatní domodeloval přes DNA. Říkal, že nejdůležitější je, aby se zachovalo vědomí, bez něj to nemá smysl. A že jsem měla štěstí. Byl čas na rozloučení, moc jsem mu poděkovala a čekala jsem na "průvodce", který mě měl vyzvednout. Měla jsem tolik otázek a byla jsem tak zvědavá.

Průvodce

Zanedlouho se ozval jemný zvuk a otevřely se dveře, kterých jsem si před tím ani nevšimla. Za nimi stál stejný BioBot a stejným hlasem řekl "Rád tě poznávám Diano, můžeme jít?" Naposledy jsem se rozloučila s tím prvním a zeptala se ho jestli se ještě uvidíme. Řekl, že možná a popřál mi hodně štěstí. "Jsem tvůj osobní průvodce" Ráda tě poznávám, taky nemáš jméno? "Nemám, ale můžeš mi nějaké Vaše jméno dát" Byla jsem ráda a od té doby to nebyl průvodce, ale Daniel a tím se hodně věcí zjednodušilo.

"Nejdříve ti ukážu tvou kajutu, tam se můžeš převléknout." Byla jsem ze všeho tak zmatená, že jsem si ani neuvědomila co mám na sobě. Byla jsem bosá a na sobě jsem měla nějakou bílou látku se žlutým ornamentem. Šli jsme kratší chodbou, kde byla spousta dveří, ale byly tam symboly kterým jsem nerozuměla. Daniel otevřel jedny z nich a ukázalo se, že je to něco jako výtah. I když tam nebyla žádná tlačítka tak se to dalo do pohybu a na jedné stěně se zobrazovaly zase nějaké prapodivné symboly. Ptala jsem se co to znamená a Daniel řekl, že je to univerzální jazyk, který se na této lodi používá a že se ho budu také učit. Za chvilku se dveře otevřely a před námi byla dlouhá světlá chodba se spoustou dalších dveří. "Jsme tady" řekl Daniel a otevřely se jedny z nich. "Snad se ti bude líbit, zařízení je replikováno podle vzoru ze Země a z tvé doby". Dokonalé, řekla jsem. Bylo to jako v hotelovém pokoji. Potom jsem se zahlédla v zrcadle. Byla jsem to já, ale měla jsem husté vlasy, a vypadala jsem o něco starší. Druhá věc, která mě zaujala bylo velké okno, za kterým byly snad miliony hvězd a sem tam nějaká "prolétla kolem". V pozadí byla světle modrá mlhovina. Bylo to poprvé, kdy jsem viděla vesmír takto a byla to nádhera. Později mi Daniel prozradil, že okno je jen virtuální, ale že obraz co ukazuje je opravdový z okolí Kerbidosu. Říkal, že je loď moc velká na to aby měla takováto okna. "Chvíli si odpočiň a převlékni se, potom se vrátím a ukážu ti jak se dělá jídlo, řeknu ti jak používat čip a připravíme se na setkání s kapitánem, moc se na tebe těší"...

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama