Dlouhá cesta Diany Q #4

29. dubna 2014 v 7:00 |  Povídky
...funkci pro ovládání replikátoru a ostatních zařízení v mé kajutě a taky komunikátor, který je zatím spojen jen s ním. Všechno ostatní se bude připojovat postupně. Způsob ovládání pro mě byl úplně nový. V základu to funguje tak, že se určitým slovem, nebo přesněji myšlenkou aktivuje jakési virtuální menu, ve kterém se potom pohybujeme. Daniel říká, že zobrazení probíhá v hlavě, ale já tento obraz viděla před sebou. Moje obávané otevírání dveří bylo v podstatě nejjednodušší. Stačilo pomyslet na menu, podívat se na dveře a otevřít. Ze začátku jsem se musela hodně soustředit, ale potom už to šlo samo. Další důležitou věcí, kterou mi Daniel nastavil byl čas. Řeknete si, že čas má přece každý stejný, ale tady ve vesmíru to neplatí. Samozřejmě všem utíká stejně, ale každý druh má zažité jiné cykly. Tady se nikdo neřídí naší soustavou, kde jeden den je otočení Země kolem osy a jeden rok oběh Země kolem Slunce. To ostatní neznají. Používají se tu hlavně dva časy. Lodní čas, který vychází z času federace a potom jednotlivé osobní časy. Federální čas je docela dlouhé číslo, které v sobě obsahuje i datum a na konci je jednotka o něco málo menší než naše sekunda. Osobních časů je víc skupin, vždy je to podle druhů a podle toho jak který potřebuje regenerovat, v našem případě spát. Já patřím do skupiny Feris, kde den v přepočtu vychází na 23 hodin a 37 minut. Zdá se to nepodstatné, ale tady člověk podle ničeho jiného nepozná jestli je ráno, nebo noc. V té souvislosti mě napadlo zeptat se Daniela jaký je vlastně v přepočtu lidský rok. Jeho odpověď mě docela šokovala. Netušila jsem, že uběhla taková doba. Řekl mi: "Diano, uplynulo hodně času. Nic už není tak jak si pamatuješ. Do Vaší soustavy jsme se dostali v roce 7282, je to na delší vyprávění, určitě se k němu jednou dostaneme, ale teď je příliš brzy. Bylo to před 230 Vašimi lety, takže to teď vychází na rok 7512". Na to se nedalo nic říct.

Po chvilce odpočinku nás čekala příprava na setkání s kapitánem. Daniel mi vysvětlil, že kapitán je Ardarian. Je to dlouhověký lidem podobný druh, který byl u zakládání Federace před tisíci lety. Je trochu menší, se světle modrou kůží a jasně žlutýma očima. Říkala jsem mu, že nemám se vzhledem žádný problém a Daniel odpověděl, že on jako BioBot to ví, a že se už dlouho nesetkal s tak tolerantní bytostí. Říkal že někdy trvá hodně dlouho než si druh, který nezažil kontakt s jinou civilizací zvykne. Takže jsme se zaměřili na zvyklosti a vůbec na důležitost kapitánova postavení. Ono na tak velké lodi s tolika pasažéry, není možné se setkat se všemi a já si moc vážila toho, že mě kapitán pozval a chtěl mě poznat. Možná to bylo proto, že jsem byla v šestnácti nejmladší člověk na lodi, i když mi vlastně bylo několik tisíc let. Ještě jsem se převlékla dle Danielova výběru do slavnostního oděvu a mohli jsme vyrazit...

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama