Dlouhá cesta Diany Q #1

20. dubna 2014 v 20:42 |  Povídky
Jmenuji se Diana Quark a budu Vám vyprávět můj životní příběh - příběh mé dlouhé cesty. Narodila jsem se jako Diana Nováková na předměstí Nové Prahy 20. dubna 2046. Moje matka Silvie pracovala v realitní kanceláři a otec Patrik se jako stavební inženýr podílel na výškových budovách v západní části města. Měla jsem šťastné dětství. Rodiče se mi věnovali, i když měli moc práce a často nebyli doma. Ráda vzpomínám na Billyho, na mého pejska. Nebyl sice opravdový, ale byl jako živí. A také na chůvu, která mi vyprávěla fantastické příběhy.

Když mi bylo kolem dvanácti let, byla jsem často nemocná. Nejdřív jsme tomu nevěnovali moc pozornosti, podle doktorů to bylo jen nastavování imunity. Ale když se to zhoršilo, nemohla jsem dýchat a ztrácela vědomí, tak jsme hledali pomoc a většinu času jsem strávila v různých nemocnicích, kde se snažili najít nějakou příčinu. Ani si nevzpomínám na kolika vyšetřeních jsem byla, ale vím, že rodiče stáli vždy při mě. Zjištěna byla "vzácná" viróza, která napadá důležité orgány v těle. Na pár let se to podařilo utlumit léky. A i když jsem, skončila na vozíčku a skoro nemohla mluvit, stále bylo pro co žít. Bylo mi šestnáct, když se můj stav zhoršil natolik, že už nešlo nic dělat. Z této doby si pamatuji jen malé útržky. I když jsem se nemohla hýbat, vnímala jsem okolí. Jednou jsem zaslechla jak rodiče mluví o nějakém kryoboxu a centru v Německu, do doby než věda pokročí. V ten okamžik jsem, nepřemýšlela o tom co to znamená. Poslední co si pamatuji, jsou rodiče jak mi šeptají "milujeme tě a nikdy tě neopustíme". Bylo 19. května 2062, a já poprvé zemřela.

Probuzení

Ten den si pamatuji, jako by to bylo dnes. Najednou se probouzím, je mi teplo a cítím se dobře. Byla jsem zmatená, bylo mi fajn, ale nic jsem neviděla. Z dálky se ozval příjemný hlas "vítej u nás Diano". Než jsem stačila něco říct, hlas tentokrát zblízka pokračoval "pomalu, nevstávej, tvoje oči potřebují čas". Kde to jsem, kde je máma a táta? "Jsi na Kerbidos7, nemám data", ozvalo se. Cože? "Jsi na Kerbidos7, lodi třídy G5, nemám data". G5, jsme na moři? "Generační loď páté velikosti, nejsme na moři". Jsou tu rodiče? "Vyhledávám ..... Profil DNA nenalezen, je mi líto". Potom jsem dlouho mlčela. Jak jsem se sem dostala? Naposledy si pamatuji nemocnici v Praze. "Tvoje kryoschránka byla vyzvednuta na měsíci Europa ve Vaší soustavě, už tam nebyla v bezpečí". V tu chvíli jsem si uvědomila, že mě nechali rodiče zmrazit a že jsme kdoví kde ve vesmíru.

Co bude dál? Zeptala jsem se neznámého hlasu. "Je čas probudit oči, potom budeš připravená jít dál. Dostaneš průvodce, který ti všechno vysvětlí a ukáže". Ucítila jsem v očích teplo a začínali se objevovat obrysy světlé místnosti. Zanedlouho jsem viděla zcela jasně. Byla jsem v malé světle šedé místnosti bez viditelných světel. Pomalu jsem si sedla a přede mnou stál on a jen tiše řekl "Vítej u nás Diano". Nebyl to člověk, ale ...

pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama