Dlouhá cesta Diany Q #5

8. května 2014 v 7:00 |  Povídky
Šli jsme chodbou k výtahu, i když to výtah tak docela není. Tyto kabinky nejezdí jen nahoru a dolů, ale také na všechny strany. Když jedna odjede tak je hned připravena další. Daniel mi po cestě ukázal ovládání a vysvětlil mi, že většina míst je pro mě zatím nedostupná a postupně se mi budou odemykat. Ani to netrvalo dlouho a byli jsme na místě. Dveře se otevřely a před námi byla menší vstupní hala, která vedla do kapitánovi pracovny, na můstek a do některých řídících center. Daniel "zazvonil" na dveře a ty se otevřely. Vstoupili jsme dál a tam stál kapitán a říká "Diano Quark vítej na Kerbidos7". Já se uklonila, a na znamení pozdravu jsem zvedla pravou ruku s otevřenou dlaní, tak jak mě to naučil Daniel. Kapitán pozdrav opětoval a vyzval nás ať se posadíme. Nabídl mi ardarianský nektar a já samozřejmě neodmítla. Chutnalo to jako náš ledový čaj s ananasovou příchutí. Povídali jsme si o Zemi a kapitána také zajímal můj příběh, moje dětství a nemoc, která mě postihla. Poděkovala jsem jemu a Koimosu Quarkovi za záchranu z Europy a posteskla jsem si, že mi chybí rodiče. Zeptala jsem se na možnost, že by byli i oni v kryoboxech ve skladu. Ale upřímně mi řekl, že i když je naděje vždy, tak je jen velmi malá pravděpodobnost. Data k vyzvednutým schránkám se nedochovala, takže se identita pozná až při otevření schránky. Také mi pověděl, že se na Europě podařilo najít eArchu, což je vlastně velký digitální archiv ze Země a až budu připravená mohu do ní nahlédnout. Vysvětlil mi, že toto je přesně jejich úkolem. Mapovat naši galaxii a sbírat informace než budou nenávratně ztraceny. Náš čas utekl velmi rychle a na závěr mi kapitán ještě ukázal model lodi, který vyrobily temitianské děti v jedné ze škol. Byl opravdu krásný a získala jsem tak lepší představu o místě, kde strávím spoustu let. Ještě než jsme se rozloučili, dovolil mi nahlédnout na můstek. Sice to bylo jen přes okno v jeho pracovně, ale bylo to úžasné. Uprostřed byla velká obrazovka, na které jsem nerozuměla vůbec ničemu, a kolem ní seděla v několika řadách spousta bytostí různých druhů. Všichni před sebou měly jen nenápadný panel, na kterém měli položenou ruku, tedy většinou to byla ruka. Působilo to na mě velmi dobrým dojmem, že i přes tak velké rozdíly spolu mohou bok po boku fungovat. Potom přišlo na loučení, kapitán mi popřál hodně štěstí a řekl, že mě rád poznal. Já mu ještě jednou poděkovala za přijetí a také se rozloučila.

Po cestě zpět mi Daniel ukázal, kde jsou společná místa jako byla studovna, jídelna a dokonce i nějaká sportoviště a přidělil mi k nim přístupová práva. Říkal, že mě s každým místem blíže seznámí později, ale že jednoho dne se i mi rozloučíme a já se po lodi budu pohybovat samostatně. Bylo toho na mě už docela moc, nedávno jsem se probudila, nebo by se dalo říci znovu narodila. Začala opět chodit. Poznala nové formy života. A i když jsem se cítila dobře, nějak na mě dopadla tíha toho všeho co se stalo a co mě ještě čeká. Domluvila jsem se s Danielem, že potřebuji den, nebo dva jen pro sebe, abych si to mohla všechno srovnat v hlavě. On souhlasil a říkal, že mi to chtěl také navrhnout, a že na naší cestě není kam spěchat.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama