Vzpomínky

8. srpna 2014 v 15:50 |  Názory a myšlenky
Ahojky, už delší dobu jsem chtělo napsat článeček na toto téma. Dneska jsem zahlédlo na topce blogu návod na založení krabičky vzpomínek, a tak jsem si také vzpomnělo o čem jsem chtělo psát. Říká se, že vzpomínky nám nikdo nevezme, ale není to tak docela pravda. Vzpomínky časem blednou a některé se mohou ztratit úplně. Řeklo bych, že máme to štěstí a můžeme si vzpomínky uchovávat různými způsoby. Ať už je to psaní, které nám přijde jako samozřejmost, nebo třeba focení, natáčení videa a podobně. U nás jsme nikdy kameru neměli, ale mě se stejně víc líbí fotky. Zachytí daný okamžik, a když si je člověk potom prohlíží, tak mu nic neuteče.

Já jsem si dřív psalo deníky, vlastně nedlouho po té co jsem se naučilo vůbec psát. První byly spíš sešity s poznámkami, krátkými útržky a malůvkami, ale ty se "nedochovaly". Potom jsem přešlo na "záznamní knihy A5", které se mi osvědčily a na každý rok byla jedna. Ty mám dodnes a jsem rádo, že mám zachycenou právě tuto dobu a můžu tam kdykoli nahlédnout. Potom jsem s tím nějak přestalo, vlastně ani nevím proč. Nechci se vymlouvat, že nebyl čas, nálada, motivace, či něco jiného. Letos na jaře jsem se ocitlo tady a svým způsobem je to takové částečné pokračování.

A proč vlastně? Já vidím dvě roviny. Pro sebe a pro někoho jiného. Pro sebe: myslím, že je pěkné zavzpomínat si na to hezké co jsme prožili, přečíst si naše vlastní zážitky s odstupem času. Procházet třeba naše fotky z doby, kdy jsme byli ještě čupr a stále jsme se smáli. Pro někoho: dřív, nebo později přijde doba kdy tu nebudeme. Mě ani tak neděsí samotný odchod, jak to, že se na mě prostě zapomene. Jako bych tu nikdy nebylo, a že po mě nic nezůstane. Rádo bych zanechalo nějakou stopu, ale o tom píšu jinde. Možná by se našel někdo, kdo by na mě chtěl vzpomenout.

Když to shrnu do pár vět, do pár kuřecích rad, tak by to znělo nějak takto.
Pište si deníky, klasické, nebo elektronické, jejich čtením můžete cestovat časem.
Foťte a ukládejte si vzpomínky, jednou Vám, nebo blízkým udělají znovu radost.
Schovávejte si drobnosti, které jsou spojeny s něčím na co nechcete zapomenout, až je znovu uvidíte, všechno se vybaví.

Vaše Kuře
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jorika Jorika | Web | 8. srpna 2014 v 18:49 | Reagovat

Tenhle kuřecí článek mě chytil za srdíčko. :-)

Přiznám se, že mě moc mrzí, že jsem všechny své dřívější blogy smazala. :-|
Měla jsem na nich vzpomínky, spoustu fotek, i osobních a po vložení na blog jsem je z počítače odstranila a nejde jen o ty fotky, ale psala jsem si deníček a všechno je pryč.

Jinak deníček jako takový jsem si začala psát asi před 20ti lety, když mi zemřel milovaný pejsek, byla jsem z toho zoufalá. Těch školních silných sešitů jsem popsala dvacet, všechny je mám, ale jsou plné bolestných vzpomínek, plné mé smutné samomluvy a já se je bojím otevřít, možná jednou ten čas nastane nevím.

Dík za tenhle článek, třeba si z něj vezmou příklad i jiní, já tedy určitě. :-)

2 mkure mkure | Web | 8. srpna 2014 v 20:38 | Reagovat

[1]: Joriko, nevím co říct, je mi to líto. Je to škoda, ale stávají se horší věci, i když vzpomínky jsou jedny z těch nejcennějších věcí co máme. Na pejska musíš myslet v dobrém, určitě jste spolu zažili spoustu krásných chvil. Taky myslím, že smutné vzpomínky patří do šuplíku, pod zámek a někdy je lepší na ně zapomenout, než se znovu trápit. Díky za tvůj komentík a na závěr snad jen to ponaučení, že není tragédie když přijdeme o počítač, ten se dá nahradit, ale když přijdeme o data, která jsme léta střádali, to zabolí. Takže myslete prosím na zálohy, Murphy a jeho zákony nikdy nespí :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama